On-line fantasy hra

Příběh Old kingdoms

Maminko: „Támhleten pán mi říkal, že náš dědeček je nejstarší muž z vesnice, je to pravda?“ „Ano synku, je to tak,ani sama nevím kolik mu je let, nikdy se mi nesvěřil, ale běž to zkusit sám a třeba budeš mít štěstí, možná to tobě řekne“. Mladík přišel k malé chajdě z rákosu. Na prahu chatrče ležela kočka, a spokojeně předla. "Dědečku! Jsi doma ?“ „No tak, dědooo!“ Když v tom nějaký pán vyjde z chajdy a ptá se: „ kdo mě volá?“ „To jsem já dědečku, Daniel.“ Jo a takhle, to měl jsi jít rovnou dál a nekřičet tady na celou vesnici. „Co máš na srdci, Danieli?“ Daniel dychtivě řekl: „Pan řezník mi povídal, že jsi nejstarší pán v téhle vesnici,je to pravda?“ Dědeček se podivně pousmál a praví: „Ano je to tak,proč to potřebuješ vědět?“ Daniel začal šoupat nohama a přitom potichu říkat:“ já… jen tak,to víš, no, kolik ti je vůbec roků?“ Dědeček se nejprve zasmál ale potom se zamračil „Pojď dál a usaď se tady na židli já donesu něco k pití, myslím, že tohle povídání bude na dlouho.“ Dědeček se vrátil zpátky se dvěmi sklenicemi průzračně čisté vody se slovy: "Danieli, sám ani pořádně nevím kolik mi je let. Paměť mi už vynechává, ale pokud se moje zářezy támhle v tom kmeni stromu,kde jsem na každé svoje narozeniny jeden přidal nemýlí, tak je mi už 682 let.“ Daniel upustil sklenici na zem, a velice se rozesmál: „ Dědo, nevysmívej se mi.“ Děda se, ale vůbec nesmál, spíše byl smutný. „ Ne,nevysmívám se ti Danieli, a i ty bys to měl brát vážně. Sám nevíš, jaké je to ztratit nejlepší přátele a přežít svoji vlastní rodinu, děti i vnoučata.“ Děda si povzdechl, pak se ze sklenice napil trochu vody,aby zamaskoval rozpaky. Daniel, který stále nic nechápal se zeptal: "Jak je to možné?". „Ale synku ,čekal jsem, že se na to zeptáš a proto jsem přinesl sklenice s vodou. Povím ti ,jak je to možné, ale musíš mi slíbit dvě věci.Za prvé, že to nikomu nepovíš, sám jsem to ještě nikomu neřekl, tak to prosím dodrž a druhá věc je ta,že mě v průběhu povídání nebudeš přerušovat a zeptáš se na konci jen na pár věcí..:..“Slibuji dědečku, ale už prosím začni nemohu se dočkat“dychtivě šeptl Daniel. Autor : Lancelot